Mariana Alasseur

 Obrazy ( Dům umění v Opavě 2008) 

 
V rámci projektu Tři ženy ( M. Alasseur, I. Jůzová, D. Alster)

 

 

 text: Richard Drury

 

 

Malířská tvorba Mariany Alasseur zaujme na první pohled svou působivou vizualitou, která ústí z autorčina odhodlání oprostit vnímanou skutečnost od všeho druhotného, a tak stále nově objevovat  a znázorňovat vztah jedince k okolnímu světu. Mariana Alasseur ve svých obrazech představuje předmětnou realitu tvarově zredukovanou na nejprostší znak, schopný však komplexního symbolického sdělení. Podstatné je zde hledání nitra našeho „obyčejného“ prostředí – tam, kde lidské oko a mysl žasnou z nesamozřejmosti všeho, co k naší existenci patří.

Další příznačné rysy autorčina postupu nacházíme v monumentálním pojetí obrazové kompozice, v úsporném zacházení s kompozičními prvky, umístěnými téměř „opuštěně“ na vyprázdněném pozadí. Podstatnou úlohu v obraze hraje výrazná barevnost: smělé, otevřené monochromní plochy pojednané velkorysými tahy štětcem vytvářejí neohraničený kontemplativní prostor, umocňující přítomnost ústředního tématického motivu a jeho symbolického potenciálu.

Soustředěnost a přemýšlivost tvůrčího vidění Mariany Alasseur se projevují ve schopnosti zkoumat tvarové bohatství jakési „důvěrné krajiny“, nejen v přírodě samotné, ale také v běžně prožívaném prostředí denního života. Například „obyčejný“ průřez paprikou dává vzniknout jednoduché, proto paradoxně i mnohoznačné formě, naznačující rozměr figurálního čtení. Stylizované znázornění baklažánu se v rozmnoženém počtu stává něčím ikonicky exaltovaným a zároveň hravě ironizovaným. Všude pociťujeme pečlivě zvážený proces optického a významového „zhutňování“ zvoleného motivu, naplněného autorčinými vnitřními reflexemi konkrétního světa.

Důležitá v obrazech Mariany Alasseur  (jak ostatně autorka sama potvrzuje) je jejich „klasická“ kompoziční vyváženost, umožňovaná v neposlední řadě čtvercovým formátem, který si zpravidla volí. Toto respektování zásadních pravidel obrazové stavby je však tázavé, zvědavé po nových způsobech řešení. Vizuálně „aktivní“ a „pasivní“ části obrazu se úzce doplňují; jejich vzájemný vztah podmiňuje svébytnou psychickou dynamiku výsledného celku, který nás mnohdy překvapí svou nekompromisní zkratkou.

Vedle vegetativních, zvířecích a krajinných motivů je lidská figura snad hlavním ohniskem autorčiných úvah. Dříve se v jejích obrazech jevila jako minimalizovaný symbol, jehož existenciální stavy byly vyjadřovány expresivní černou čárou. Nyní se objevuje jako situační charakter, konkrétně z „typického“ českého prostředí – z hospody. V těchto pracích Mariana Alasseur malířsky přepsala drobnou výchozí kresbu na plátně, uplatnila však přitom charakteristické barevné plochy. V jednom případě se objevuje odkaz na barvy české vlajky, zčásti v duchu humorné kritičnosti, ale také jako symbolická vazba mezi jednotlivcem a celkem, tedy vztah, kterým se Mariana Alasseur ve své tvorbě soustavně zabývá. (Autorka ostatně již zkoumala problematiku člověk-národ mimo malířskou plochu, v přímém kontaktu s lidmi a jejich reakcemi v rámci projektů „Pro tebe“ a „Vlajkonoši“).

Umělecká výpověď Mariany Alasseur čerpá svou inspiraci z bezprostředního setkání s přírodním a sociokulturním prostředím, ve kterém se pohybuje. Zároveň však autorka do svých témat vnáší jemný (občas jemně kritický i sebekritický) odstup, čímž získává její intimní pohled hodnotu obecnějšího lidského sdělení.

 

 

 

 

více, nejen o výstavě na: Kultura.cz - TV program - Česká televize

Dům umění Opava

 

 

 

 

 

Pohled do expozice v Domě umění

 



 

 

Říp ( 2010) 

Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem

 
Magdalena Deverová
In: Ateliér 3/2011, str. 7

Pohřebiště české kultury
Roudnice nad Labem, Galerie moderního umění, 17. 12. 2010 – 6. 2. 2011

Do vstupního prostoru Galerie moderního umění (GMU) byl kromě obrazů infiltrován kontejner na tříděný odpad, který tam propašovala Mariana Alasseur (1977, viz At. č. 25-26/05). Je oděný do kabátu české vlajky a představoval ústřední motiv výstavy Říp. Souvisí s hlavním tématem expozice nejen co do tvarové spojitosti, ale přeneseně i svým významem jako popelnice-pohřebiště české kultury.

Více než označení výstava by se nabízel termín komorní instalace. Alasseur žije v blízkosti hory Říp, v Mnetši pod Řípem. Studium malby zahájila na pražské AVU (v ateliéru Františka Hodonského) a završila na École Nationale Supérieure des Beaux-Arts v Nancy. Její malba odkrývá autorčin smyslný vztah k barvě. Jedná se o jakýsi znovuobjevený fauvismus, jejž malířka jistou redukcí přivedla k ryzímu výrazu uvolněného malířského gesta a oproštěnému stylizovanému znaku. Znak jakožto prostředek prozaického sdělení, zároveň však nositel estetických kvalit, je eliminován na základní formu. Ta nabývá někdy na vzhledu automatického otisku nespoutané energie, jindy se ubírá cestou schematičnosti grafického jazyka velkoryse pojatých barevných ploch. Můžeme u ní pozorovat reminiscenci tašismu a art brut i projev nemající daleko k pop-artu. Krajina, člověk či předměty běžného života – to vše se může stát ústředním motivem úsporně provedených kompozic. Vedle malířského díla se věnuje performancím a interaktivním projektům, které nabývají na významu komunikačního prostředku a jimiž tvůrkyně poukazuje na sociokulturní problémy naší společnosti. Napříč jejím dílem zaujímají významné postavení zvláště úvahy o české státnosti a národním sebeuvědomění. Ráda uplatňuje symboliku barev české trikolory. S premisami podobného ražení přistoupila také k projektu Říp. Mnohoznačná tvářnost krajinného vrásu, jenž je zároveň ztělesněním české národní identity, se ve své plné síle promítla do podoby výstavní koncepce. Tu tvořily 3 části: prezentace pláten – stylizovaných portrétů hory; konceptuální objekt Nové třídění odpadu – Kultura, v rámci projektu Říp aneb Kontejner pojednaný v barvách české vlajky; interaktivní zeď, tzv. stěna nářků, jež zprostředkovává komunikaci mezi instalací a divákem v možnosti zobrazení obsahu popelnice. Malířský cyklus čítá celkem 16 obrazů, z toho pro účely výstavy bylo vybráno 9 obrazů. Předmětnost je odsunuta do pozadí, aby o to více vyznělo vyjádření autorčiny ryzí představy o čiré substanci této hory. Druhá, konceptuální rovina projektu, řeší jiný problém, ale co do tvarové a barevné souvislosti mezi kontejnerem a malbami čistých forem panuje jistá shoda. Kontejner oděný do české vlajky vytvářel obrazům zajímavý protipól, jenž můžeme vnímat v několika aspektech. Jedná se o prostorový objekt, který není nositelem estetických kvalit, nýbrž vizuálním komunikačním prostředkem. Současně neguje osobní gesto tvůrce, neboť byl až do posledního detailu vyroben na zakázku v továrně. Druhou významnou skutečností je absence snahy o zachycení konkrétní podoby krajinného útvaru. Namísto toho je více akcentována symbolická rovina. Autorka projektu nechala horu Říp jakožto mekku českého kulturního života v přeneseném významu splynout s národní kulturou. Na základě blízkého tvaru přetavila krajinný útvar do podoby oblého odpadního kontejneru, aby jím poukázala na neutěšenou kulturní situaci. Zřetelně tak pomocí jediného objektu vyjádřila svůj kritický pohled na všechna příkoří páchaná v české kulturní sféře. Díky interaktivní „stěně nářků“, umístěné za objektem, se mohli diváci podílet na zobrazení obsahu popelnice, tj. jakéhokoli příkladu „zahozeného“ kulturního objektu či projektu.

Výstava, i když v malém měřítku, představila tvorbu Mariany Alasseur ve své celistvosti.

 

 

Tisková zpráva
Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem si Vás dovoluje informovat o nové výstavě

Mariana Alasseur / Říp

Alena Potůčková

Podvratnou výstavou Říp Mariany Alasseur vrcholí jubilejní rok Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, která slaví sté výročí založení. Hlásí se tak ke svému zakladateli, osvícenému sběrateli a mecenáši Augustu Švagrovskému, jehož velkorysý dar zahrnující šedesát obrazů Antonína Slavíčka tvoří základ dnešních sbírek. Rodina Švagrovských pečovala v druhé polovině devatenáctého století o povznesení regionu. Zvala na Podřipsko kulturní a společenskou elitu pozdního obrození, mimo jiné například Bedřicha Smetanu či Jana Nerudu, který zde složil slavné Písně kosmické. Pod památnou horou Říp se konal v roce 1868 u příležitosti vyzdvižení základního kamene pro Národní divadlo tábor lidu, na němž plameně promluvil za věc kultury mladý August Švagrovský, který také stavbu divadla finančně podpořil. Na stejném místě se konal tábor lidu i za Pražského jara v roce 1968. Říp zůstává jako symbol výzvou i dnes. Závěr jubilejního roku galerie patří žhavé současnosti v podobě návratu k obrozenecké myšlence v nové, radikální interpretaci. K čemu nás inspiruje památná hora Říp právě dnes? Jaké asociace v nás vyvolává? Na to se pokouší odpovědět mladá umělecká naděje regionu, která svou ironickou výpovědí otevírá nové obzory problému národní a kulturní identity.

Říp jako provokace – Říp jako inspirace

Mariana Alasseur, mladá malířka, absolventka pražské AVU a École Nationale Supérieure des Beaux Arts ve francouzském Nancy, která žije v nedaleké vsi Mnetěš pod Řípem, a má tak k „hoře“ bezprostřední vztah, dostala před rokem od Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem zadání vytvořit na závěr jubilejního roku výstavní projekt na téma Říp. Mariana úkol přijala jako velkou uměleckou výzvu a rozhodla se zavazující ambici projektu dostát. Zadání pojala dvojím způsobem: jednak jako bytostná malířka, která se odvolává k rozeklané tradici francouzského fauvismu a amerického pop artu, jednak jako konceptuální umělkyně, která rozzlobeně reaguje na současný stav společnosti a kultury. O jejím hněvu svědčí koncepce výstavy, v níž dominuje Říp v národních barvách jako popelnice kultury, kterou obklopuje stěna nářků, na niž po iniciačním zápisu samotné umělkyně mohou vepisovat názvy zaniklých nebo ohrožených kulturních institucí sami diváci. Autorka tak vnáší do projektu interaktivní prvek, vyzývající široké společenství k účasti na nápravě situace. Druhá tvář Mariany jako malířky se promítá do série suverénních drobných obrazů – studií, které zachycují proměnlivou tvář „hory“ v různých denních i ročních obdobích, korespondujících se stavem autorčiny duše. Výstavu pak korunují svrchovaná díla – čtyři velké obrazy, dva vibrující (po francouzsku) vitalitou barevného malířského gesta, dva signální – Říp je na nich tou národní horou, okamžitě čitelnou, všem drahou a zavazující. Právě tyto dva obrazy pirátsky infiltrovaly do stálé expozice galerie, a proměnily tak načas její tvář.   

Koncepce a příprava výstavy:  Alena Potůčková ve spolupráci s autorkou.

 

Výstavu Mariana Alasseur / Říp, která je součástí volného cyklu Genius loci, doprovází katalog  s barevnými reprodukcemi a s texty Richarda Druryho a Mariany Alasseur.

Doprovodné programy k výstavě sledujte na  www.galerieroudnice.cz

 

 

Text do katalogu k výstavě Říp

Richard Drury

 

Projekt „Říp“ je nejnovější kapitolou v tvorbě umělkyně Mariany Alasseur. Vznikl na základě výzvy Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem jako dovršení letošního jubilejního roku oslavujícího sté výročí velkorysého činu mecenáše a sběratele Augusta Švagrovského, který v roce 1910 věnoval městu Roudnici dvěstěpadesát obrazů včetně šedesáti děl stěžejního českého malíře Antonína Slavíčka. Tato kolekce dnes tvoří jedinečné těžiště sbírek GMU v Roudnici. Program výstav a dalších akcí konaných na půdě GMU během jubilejního roku byl koncipovaný jako tématicky ucelená pocta různorodým aspektům kulturní identity Roudnice a jejího regionu. Je však nutno na úvod zdůraznit skutečnost, že Mariana Alasseur zmíněnou galerijní výzvu nebrala jako „úkolové zadání“, ale jako šťastně časovaný podnět k aktivnímu zkoumání témat, nad kterými i tak dlouho přemýšlela. Projekt realizovaný pro GMU navíc v sobě spojuje obě hlavní polohy její dosavadní tvorby: svrchovanou malbu a rozměr interaktivního dialogu s pohybem a reflexemi diváka.  Důležité je ovšem i to, že autorka již několik let žije se svým manželem a dětmi ve vesnici Mnetěš, takřka ve stínu hory Říp, proto má v rámci tohoto stálého styku výjimečnou možnost sledovat její neustálé světelné a barevné proměny v průběhu dne a ročních období.

Říp, symbolickým „středobodem“ české národní a kulturní identity, odvěké poutní místo, kam se upřel zrak lidí této země snad v každém obrozeneckém i krizovém okamžiku novodobých dějin, je ústředním motivem a významovým ohniskem autorčina nového cyklu prací.  Jednu rovinu představují „klasické“ obrazy, jejichž postupné odkrývání vnějších barevných odstínů a vnitřní stavebnosti jedné hory připomínají malířské svědectví Paula Cézanna, který výhled ze svého okna na Mont Sainte-Victoire zvěčnil v řadě děl. Ve své malířské tvorbě nás Mariana Alasseur zaujímá, až okouzluje, působivou vizualitou, která vyúsťuje z jejího odhodlání oprostit vnímanou skutečnost ode všeho druhotného, a tím stále nově objevovat a znázorňovat vztah jedince k světu kolem sebe. Alasseur ve svých obrazech představuje předmětnou realitu tvarově zredukovanou na nejprostší znak, schopný však komplexního symbolického sdělení. Další příznačné rysy autorčina postupu nacházíme v monumentálním pojetí obrazové kompozice, v úsporném zacházení s kompozičními prvky, umístěných téměř „opuštěně“ na vyprázdněném pozadí. Podstatnou úlohu v obraze hraje výrazná barevnost: smělé, otevřené monochromní plochy pojednané velkorysými tahy štětcem vytvářejí neohraničený kontemplativní prostor, umocňující přítomnost ústředního tématického motivu a jeho symbolického potenciálu. Zde vidíme motiv záhadně zaobleného Řípu přetavený na expresivní křivku, na jednoduchou, proto paradoxně i mnohoznačnou formu, v několika obrazech naznačující dokonce možnost figurálního čtení. Drobné formáty (které nejsou však jen pouhými přípravnými studiemi ale rovnocennými díly) zde předchází vstup do velkých obrazů, které autorka maluje v téměř tělesně cítěném dialogu, při němž se dostává do hloubky zamyšleného symbolického sdělení.

Druhou rovinou projektu je autorčin kritický pohled na bezútěšný stav současné české kultury. Zde se čedičová kupa Řípu proměňuje v tvarově podobnou plastovou recyklovací popelnici, k tomu ještě „potaženou“ českou vlajkou, která vstupuje do reálného prostoru diváka jako metaforický předmět vyjadřující osobní ztrátu iluze o postavení kultury v tomto státě. Nejedná se tu o samoúčelnou provokaci, ale o naléhavou výzvu k přemyšlení nad tím, proč je kultura dnes vnímaná jako druhotný jev, proč je finančně tak málo podporovaný, politiky zneužívaný a dokonce vytlačovaný mimo proud společenského zájmu.  Přitom nesporně platí, že eroze kulturních hodnot znamená neodvratné poškozování lidského prostředí, kam všichni patříme. Praotec Čech se tak převtěluje v občanského aktivistu, který nám připomíná, že kultura ve svých různých projevech není žádnou salónní ozdobičkou, ale neodmyslitelnou součástí samotného základu naší společnosti, její paměti a vyvíjející se identity. V návaznosti na své předchozí realizace, ve kterých se diváci stali určujícím partnerem ve spoluvytváření tvůrčího záměru, autorka umožnila i zde prostor pro vstup jiných hlasů, a to v podobě stěny, kam mohou návštěvníci vyvěsit vlastní písemné vyjádření k palčivé otázce „mizející kultury“. Galerie pak díky tomu učiní další krok k tomu, aby se stala angažovanější přítomností v současném názorovém fóru.

Platí stále, že umělecká výpověď Mariany Alasseur čerpá svou inspiraci z bezprostředního setkání s přírodním a sociokulturním prostředím, ve kterém se pohybuje. Zároveň do svých témat mnohdy vnáší kritický i sebekritický odstup, čímž získává její intimní pohled hodnotu obecnějšího lidského sdělení. Projekt „Říp“ lze proto vnímat jako osobní vyznání i jako závažný apel současné společnosti.

 

„Říp“ malířky Mariany Alasseur

Rozhovor s M.A. na Vltavě  ( pořad Mozaika)

Jubilejní rok Galerie moderního umění v Roudnici, která vloni slavila sté výročí svého založení, vyvrcholil v prosinci otevřením tematické výstavy „Říp“ malířky Mariany Alasseur.

Mariana Alasseur: Říp (Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem) - Foto: Mariana Alasseur

 



 

Mariana Alasseur: texty do katalogu k výstavě Říp

 

Záblesky světel aneb moje vzpomínka na Váchala ( 2013)

Městská obrazárna, Státní zámek Litomyšl

text: Richard Drury

 

Výstava „Záblesky světel“ představuje symbolický průsečík tří kulturních přítomností. Tou nejpřítomnější přítomností je ovšem pro nás malířka Mariana Alasseur, která dnes předkládá reprezentativní průřez tvorbou posledních let. Druhou přítomností, která je přítomná svým inspirativně osobitým odkazem, je Josef Váchal, téměř kultovní postava českého umění dvacátého století. Třetí přítomnost je fakticky neživá zato kulturně velmi živá Litomyšl, město, které vytváří společnou půdu, nejen fyzicky, ale i myšlenkově, mezi Váchalovou minulostí a Marianinou přítomností.

Nejdříve bych rád nastínil pohled na dílo vystavující autorky. Tvorbu Mariany Alasseur můžeme sledovat ve dvou odlišných, nikoliv však nesouvisejících rovinách. Obě vychází z její výjimečné schopnosti uchopit jádro viděného světa, zviditelňovat prapodstatu světa bez nánosu matoucích detailů, a tím odkrývat vnitřní povahu viditelných jevů i lidských vztahů.

Prvním ohniskem Marianina svrchovaně malířského zkoumání je příroda ve smyslu její věčné proměnlivosti, odehrávající se ve více či méně ustáleném rámci krajiny. Zásadní úlohu tu hrají barva a světlo, můžeme o nich dokonce mluvit jako o stavebných prvcích autorčiných obrazů. Vše se soustřeďuje na esenciální řeč expresivních, přitom citlivě položených tahů štětcem, v nichž se zhmotňuje energie autorčiných reflexí. V současné době je Mariana doma v krajině pod Řípem, ve vesnici Mnetěš odkud má stálý výhled na zaoblenou horu s postavením středobodu národa. Obrazy s motivem Řípu, které tam maluje jako kdysi Cézanne a jeho obdobně soustavné portrétování Mont Sainte-Victoire, jsou vzácné už tím, že vyjadřuje tichý, intenzivní úžas z protínání lidské mysli a přírodních živlů.

Druhým ohniskem Marianiných úvah je lidské prostředí, čímž myslím prostor důvěrného světa rodiny i poněkud drsnějšího světa vnější společnosti. Důležitým momentem v této přímější rovině jejího projevu je rozměr interaktivnosti se skutečnými lidmi, v níž vstupují do bezprostředního akčního dialogu s dílem. Zde projevuje Mariana naplno svůj vrozený cit pro hravost, pro ironičnost, ale také svůj kritický postoj vůči záporným jevům českého dneška. Nedávným příkladem byl prostorový objekt nazvaný „Nové třídění odpadu – Kultura“ představující plastový recyklační kontejner, k tomu ještě potažený českou vlajkou, vyjadřující její osobní ztrátu iluze o postavení kultury v tomto státě a vyzývající ostatní k tomu, aby se tímto problémem aktivně zabývali. Zde v Litomyšli Mariana navazuje na zmíněnou koncepční linii instalováním nakloněné žluté postavy s názvem „Opři se“, která přesto, že sama zřejmě čelí nátlakům, nabízí možnost, aby v ní lidé našli kýžený zdroj opory v této tíživé době.

Tato výstava Marianu doslova i obrazně sbližuje s městem Litomyšle, a to v konkrétní vazbě k dílu Josefa Váchala. Nemusím přitom dlouze připomínat skutečnost, že rodiče Mariany, Jiří a Vendula Látalovi, významně pomohli jako restaurátoři ke vzkříšení jedinečné památky Váchalova díla, Portmonea, které se otevřelo veřejnosti před dvaceti lety. Nehledejme však mezi Marianou a Váchalem formální podobnosti, ale raději to, v čem mohou volněji spočívat jejich možné vzájemné doteky. Snad není ode mě moc spekulativní, když řeknu, že Mariana cítí ve Váchalovi člověka, který obrazu rozuměl především jako soustředěnému poli barevné, světelné a duševní energie. Že každé jeho byť drobné dílo je vyjádřením dramatičnosti vnitřního bytí člověka. A že jeho nekompromisně svébytná umělecká řeč je koneckonců sveřepý pokus o vytváření prostupného prostoru mezi lidským vědomím a vším, co můžeme označit za „přesahující sílu“. Přesně toto symbolické konfrontování sfér můžeme sledovat v Marianině prostorovém díle „Světlo“, propojujícím svými pomyslnými paprsky horizontální plán podlahy s vertikálním plánem zdi.

V Marianě má současná česká malba někoho odhodlaného ji nadále rozšiřovat a prohlubovat v duchu uznání nejlepších hodnot její moderní tradice. Pojetí Marianiny tvorby spočívá ve velkorysosti, v monumentálnosti, zároveň ve schopnosti zachycovat i ty nejjemnější citové stavy. Škála jejích světlem naplněných barev věrně odpovídá škále myšlenek a pocitů v nich zakletých.

Pohled do expozice v zámecké obrazárně v Litomyšli